Týdenní poznávací zájezd do Extremadury

Rádi byste cestovali, poznávali nové kraje, památky i přírodu, ale obtěžují vás davy turistů? Máme pro vás nabídku destinace poskytující památky různých období, krásná města i městečka, nezkaženou přírodu, pohostinné lidi, ale přitom se nikde netlačí davy zahraničních turistů ani vás neobtěžují pouliční prodejci. Tohle všechno a mnohem víc najdete v nejzápadnější španělské autonomní oblasti zvané Extremadura. A nebojte se autobusových přejezdů. Autobusy jsou pohodlné a kromě dne příletu a odletu jsou přejezdy krátké. Extremadura není rozlehlá.

Extremadura je území táhnoucí se podél hranic s Portugalskem, které vždy patřilo k nejzaostalejším krajům Španělska. Její charakter vystihuje už název. Extremadura = Extrema y dura = Na okraji a drsná. Dnes už to platí jen zčásti. Za poslední desetiletí se co do životní úrovně obyvatel a služeb dostala na úroveň ostatních španělských autonomií, ale turistický ruch sem proniká jen pomalu – naštěstí. Přitom může zhýčkanému turistovi nabídnout víc, než jiné části Španělska: neporušenou přírodu, divokost krajiny, starobylá a útulná městečka, vynikající kuchyni – bodejť by ne, když nejlepší iberské šunky (jamón ibérico) pocházejí právě odtud. Krajina je totiž z velké části tvořena cesmínovými duby, jejichž žaludy se autochtonní iberská prasata volně živí, a tak není vzácností je cestou ve volné přírodě spatřit. Je to kraj conquistadorů, ale i unikátních římských památek. Takové římské divadlo jako v Méridě nenajdete ani v Římě! Dochovalo se včetně zázemí pro herce! Národní park Montfragüe je zase jedinečnou lokalitou, kde žije největší kolonie orlosupů bělohlavých v Evropě a dalších dravců. K Extremaduře také neodmyslitelně patří početné kolonie čápů, kteří si stavějí svá hnízda na katedrálách měst i v přírodě a jejichž klapání nás bude po celou dobu provázet. Vydejte se s námi za památkami i přírodou Extremadury: při komfortu 21. století se přeneseme do minulých dob, kdy není vzácností potkat venkovana cestujícího na oslu. Zájezd bude jako vždy pohodový, i když budeme téměř každý den cestovat najatým autokarem. Nemějte z toho obavy, neboť přejezdy do jednotlivých lokalit budou povětšinou hodinové a po výletech se budeme vracet vždy do jednoho a téhož hotelu v městečku Cáceres v srdci Extremadury , zapsaném na seznamu památek UNESCO.

Neděle, 29. září: Praha – Madrid – Cáceres

10:05 odlet z Prahy do Madridu a odtud najatým autokarem do Cáceres. Během cca čtyřhodinové cesty uvidíme mimo jiné i hradby středověké Ávily (UNESCO). V podvečerních hodinách příjezd a ubytování v Cáceres. Po ubytování pro zájemce krátká procházka středověkým městečkem.

Pondělí, 30. září: Cáceres a Los Barruecos

Procházka v Cáceres Toto starobylé město, které se jako první španělské město dostalo v roce 1949 na seznam památek UNESCO, jako by minul moderní vývoj. Křivolaké uličky a bohaté renesanční šlechtické paláce i kostely zůstaly vývojem nedotčeny. Ten se odehrával mimo historickou část města.

V odpoledních hodinách se najatým autokarem vydáme do přírodní lokality Los Barruecos, od Cáceres vzdálené pouhých 15 minut jízdy. Jde o působivou krajinu tvořenou vodními plochami s obrovskými kameny. Nejzajímavější jsou však kolonie čápů (nejpočetnější ve Španělsku), kteří si na obrovských balvanech stavějí svá hnízda. Navštívíme tzv. Centro visitantes – malou expozici, která nás s životem zdejších čápů seznámí, a poté se projdeme krásnou přírodou. Dalekohled s sebou, ať můžeme čápům pohodlně nahlížet do kuchyně. Po návratu do Cáceres volný program s možností dalších procházek po centru. Uvidíte, že procházek po tomto mysteriózním městečku se nebudete moci nabažit.

Úterý, 1. října: Trujillo a Královský klášter Guadalupe

Dopoledne se přesuneme do města Trujillo (45 minut jízdy). Jeho náměstí prý patří k nejkrásnějším ve Španělsku. Vévodí mu několik šlechtických paláců, z nichž ten Pizarrův patří k nejhonosnějším. Je na něm zpodoben samotný dobyvatel Francisco Pizarro a jeho indiánská manželka. Náměstí vévodí dobyvatelova jezdecká socha. Ne náhodou, protože se v Trujillu narodil a než se proslavil dobytím Peru a zbohatl, byl v Extremaduře negramotným pasáčkem vepřů. Odlitek sochy stojí i na jednom z nejslavnějších náměstí v peruánské Limě. Vybude-li čas, vystoupáme i na arabský hrad, odkud je nádherný výhled na celé Trujillo. Před vchodem do hradu je symbolické sousoší představující setkání dvou světů: Starého a Nového, Evropy a Ameriky.

Po přestávce na oběd a cca další hodině jízdy autokarem přejedeme do městečka Guadalupe. Zde se nachází jeronýmský klášter Guadalupe (UNESCO). Řád svatého

Jeronýma byl oblíbeným řádem španělských panovníků. Klášter je obklopen působivými horami, takže ani o vjemy z okolní krajiny nebudete ochuzeni.

V klášteře se roku 1492 konal křest karibských Indiánů, které přivezl Kolumbus ze své první cesty do zámoří. V 15. století se klášter těšil velké úctě a kult Panny Marie Guadalupské se záhy přenesl do Nového světa a zejména v Mexiku se stal sjednocujícím prvkem mexického národa. Součástí kláštera je kaple, které se přezdívá „španělská sixtinská kaple“. Její vzhled v mnohém tu Sixtinskou připomíná a vyzdobil ji Francisco Zurbarán (1598–1664), který se narodil rovněž v Extremaduře, v malé vesničce a chudičkém domku v obci Fuente de Cantos, na hranicích s Andalusií. Po prohlídce kláštera pojedeme zpět do Cáceres (cca 2 hodiny jízdy).

Středa, 2. října: Mérida

„Nejezděte za římskými památkami do přecpaného Říma, vydejte se do Méridy.“ Tak by mohl znít slogan, neboť uprostřed našeho pobytu nás čeká opravdová perla Extremadury: město Mérida (cca 45 minut jízdy). Vyčlenili jsme na ni celý den, a přesto neuvidíme všechno. TOP památky ovšem ano. Čím že je Mérida vlastně zajímavá? Především římskými památkami. Za dob římských císařů se stala hlavním městem římské provincie Lusitania. Byla založená roku 25 př. Kr. jako Augusta Emérita (zásluhou císaře Augusta). Leží na řece Guadiana, přes kterou vede římský most, sloužící pěším dodnes. Kdo by se nechtěl projít po mostě, po němž chodili ctihodní římští patricijové? Navštívíme také jeden patricijský dům s přepychovými zachovalými římskými mozaikami a termálními lázněmi. Unikátní je ovšem římské divadlo, které se dochovalo se sochařskou výzdobou a hereckým zázemím. Také amfiteátr.

Po obědě navštívíme unikátní muzeum se sochami, mozaikami, mincemi, náhrobky a dalšími římskými archeologickými nálezy. Už samotná budova muzea je úchvatná. Věhlasný architekt Rafael Moneo vystavěl budovu z červených cihel přímo pro uchování římských památek. Je chloubou města zapsaného na seznamu památek UNESCO. Při procházce městem mineme zbytky Dianina chrámu a budeme-li se pozorně dívat, při nahlížení do výloh obchodů si všimneme pozůstatků římských chodníků. Na závěr se podíváme k monumentálnímu římskému akvaduktu. S lítostí oželíme návštěvu kostela svaté Eulalie, muzea vizigótského umění a maurské pevnosti Alcazaba. Římské památky holt mají v Méridě přednost před vším. Zbude-li čas, cestou zpět učiníme malou odbočku k návštěvě nejstaršího a nejmohutnějšího cesmínového dubu ve Španělsku (Zarza de Montánchez).

Čtvrtek, 3. října: Plasencie  a Národní park Montfragüe

Z Cáceres se vydáme do Plasencie (cca hodina jízdy), města, které se tyčí nad řekou Jerte. Zajímavostí jsou dvě katedrály, které jsou k sobě zadními stranami nalepené. Jedna je románská, druhá renesanční.

Odpoledne nás čeká Národní park Montfragüe (z Plasencie cca 20 minut jízdy). Podle kondice účastníků vystoupáme na kopec s arabským hradem, proti kterému se tyčí obrovská skála s početnými hnízdy orlosupů bělohlavých a naskýtá se nádherný výhled na velkou část Extremadury s cesmínovými háji a řekou Tajo. Nevěřili byste, jaký hukot křídel uslyšíte, když takový orlosup proletí nad vaší hlavou. Jedinečný, neopakovatelný zážitek. Dalekohled s sebou. Pokud nebudeme v kondici a nepůjdeme nahoru, po celém parku se nachází více pozorovatelen, odkud se dají orlosupi pozorovat po výstupu z autobusu. Jenom to sepětí s přírodou nebude tak intenzivní. V podvečerních hodinách návrat do Cáceres.

Pátek, 4. října: Alcantára a Arroyo de la Luz

Z Cáceres se vydáme do Alcántary (cca hodina jízdy), rodiště světce a mystika Petra z Alcantary. Že byste se ještě jednou chtěli projít po římském mostě? I zde budete mít tu příležitost, neboť nad řekou Tajo, téměř v místech, kde řeka opouští Španělsko a míří přes Portugalsko ke svému mohutnému ústí v Lisabonu, se 75 m nad Tajem vzpíná římský most i s vítězným obloukem.

Cestou zpět se zastavíme v obci Arroyo de la Luz, abychom navštívili kostel Nanebevzetí Panny Marie, v němž uchovávají jedinečný oltář s dvaceti jednotlivými malbami mystického malíře Luise de Morales. Budeme projíždět bizarní krajinou s kopci, na jejichž vrcholcích se nacházejí obrovské bludné balvany a uvnitř kopců několik megalitických hrobek, dolmenů.

Sobota, 5. října: Královský klášter v Yuste a údolí La Vera

Nebyli bychom ve Španělsku, abychom nebyli konfrontování s jakýmsi všudypřítomným memento mori. Na závěr našeho pobytu se vydáme do Královského kláštera v Yuste (1,5 hodiny jízdy), kde se završil život jednoho z nejvýznamnějších španělských panovníků Karla I., jenž vešel do dějin spíše jako císař Karel V. Habsburský. Klášter se nachází vysoko v horách, obklopen hlubokými dubovými lesy. Sloužící sem nemocného císaře nesli v nosítkách z obce Cuacos de Yuste (obec navštívíme) celých 7 dní. Než zemřel, strávil zde meditacemi a rybolovem, často zmítán bolestmi vyvolanými pokročilou dnou, tři roky. Dnes spočívá v královské hrobce v El Escorialu, kam ho nechal převézt jeho syn Filip II. My uvidíme klášter tak, jak vypadal v dobách Karla V. Cestou budeme projíždět údolím La Vera se svéráznými vesnicemi. Údolí se proslavilo pěstováním červených paprik, které visí všude na zápraží domů a v mleté podobě jde o nejvyhlášenější mletou papriku, která může směle konkurovat té maďarské. Připravují ji i v uzené podobě.

Neděle 6. října: Cáceres – Madrid – Praha

Poslední den nás už čeká jen návrat domů. Opět čtyřhodinová jízda najatým autokarem do Madridu a odtud letadlem zpět do Prahy (odlet z Madridu ve 13:55 / přílet do Prahy v 16:45). Budeme po cestě sice asi unaveni, ale zážitky z jedné nejkrásnějších a nejautentičtějších autonomních oblastí Španělska nám všechno vynahradí.

Třeba zatoužíme se do Extremadury vrátit prostřednictvím knih Jesúse Carraska: Na útěku a Neznámý v zahradě. Tento spisovatel z Extremadury pochází a říká o ní:

„Je to oblast, která si uchovává hodně rurálního v porovnání s ostatními autonomiemi, kde jsou velká města jako Madrid, Barcelona nebo Bilbao, jež na sebe soustřeďují život celého autonomního společenství, zatímco v Extremaduře je jen několik měst, která však nemůžeme považovat za velká. Extremadura je autonomní společenství, kde je velké množství malých obcí, rozsáhlá pole a rozlehlá území s čistou přírodou. To všechno přetrvává dodnes a někteří lidé zdejšímu životu dávají přednost. V obcích dosud můžete spatřit osly, stále se používají k přepravě nákladu. Když přijedu do obce, kde žije moje matka, běžně se mi stane, že potkám člověka, který vede osla s nákladem. Tím vším chci říct, že spojení člověka se zemí, s půdou, celý rurální život vytváří velmi silná pouta k určitému místu a ta jsou zde patrnější než v jiných oblastech. To je můj dojem ze země, k níž mám niterný vztah“.
Pořadí jednoltivých prohlídek může být změněno.

Foto: Anna Tkáčová