Českými Budějovicemi – po stopách zakladatele města Přemysla Otakara II. a dalších významných osobností

Zájezd ve spolupráci se spolkem „Města Otakarova“

Pátek, 16. května

6:30 odjezd z parkoviště na magistrále naproti staré budově hl. nádraží.

Po příjezdu do Českých Budějovic na náměstí Přemysla Otakara II. a setkání s místopředsedkyní spolku Města Otakarova, Mgr. Blankou Rozkošnou, začneme prohlídku města návštěvou radnice.

První radnice stávala na rohu Radniční a Biskupské ulice, ale o její podobě není nic známo. Před rokem 1433 začal sloužit jako sídlo nové radnice nárožní dvojdům na místě dnešní radnice, tedy na rohu náměstí a Radniční ulice. Roku 1494 město za účelem rozšíření radnice koupilo vedlejší dvojdům, ale k jejich propojení došlo až roku 1530. Roku 1548 bylo přistavěno křídlo do Radniční ulice. Roku 1555 bylo započato s přestavbou zchátralé staré radniční budovy na nároží, která dostala novou fasádu; byla také postavena věž s hodinami. Stavební práce byly dokončeny roku 1558. V této podobě stála radnice na náměstí s menšími úpravami do první poloviny 18. století. V té době rozkvět a bohatství města umožnily její nákladnou přestavbu podle návrhu schwarzenberského stavitele Antona Erharda Martinelliho. Velkolepá přestavba, během které radnice získala svoji dnešní podobu, byla dokončena roku 1730. Sochařská výzdoba je dílem Josefa Dietricha. Originály soch ctností (Spravedlnosti, Statečnosti, Moudrosti a Opatrnosti) jsou umístěny v interiéru radnice, atiku zdobí jejich kopie. Roku 1729 vznikla nástropní malba v tehdejší soudní (dnes obřadní) síni s motivy Boží moudrosti a Šalamounova soudu, která je dílem bavorského malíře Johanna Adama Schöpfa. V 19. a 20. století byly provedeny už jen menší stavební úpravy.

Kostel sv. Rodiny Kongregace Milosrdných sester svatého Karla Boromejského – prohlídka s Mgr. Blankou Rozkošnou

Jedná se o první ženskou kongregaci, která ve městě začala působit. Boromejky do českých zemí jako první uvedl katedrální vikář z Českých Budějovic Herman Dichtl (1802 – 1877), který roku 1835 poslal do noviciátu v Nancy postupně čtyři dívky z Českých Budějovic. Sestry pak do Českých Budějovic přivedl budějovický biskup Josef Ondřej Lindauer, známý svojí charitativní činností, který značnými částkami podporoval chudobinec i nemocnici, v níž od roku 1850 Milosrdné sestry svatého Karla Boromejského pracovaly.

S působením sester Boromejek je spojena zejména existence budějovického sirotčince, jehož budovu nechaly sestry postavit nedaleko tehdejší městské nemocnice, kde pracovaly. Od 60. let 19. století tu kromě sirotčince postupně vyrostla také škola a v letech 1886 – 1887 byl v sousedství sirotčince postaven Jakobem Stabernakem kostel sv. Rodiny v novogotickém slohu. Jeho interiér je vyzdoben v beuronském stylu podle návrhu benediktina Gislena Béthunema. Od roku 1992 byl postupně opravován; nyní se v kostele slouží bohoslužby zejména pro studenty, ale pořádají se tu také různé výstavy, koncerty, přednášky apod. V budově někdejšího sirotčince je dnes internát.

Kostel petrínů Panny Marie Růžencové v Žižkově ulici – prohlídka s odborným průvodcem z řádu petrínů

K nejcennějším a nejkvalitnějším projevům beuronského umění v Čechách patří umělecká výzdoba novorománského kostela Panny Marie Růžencové, který je skryt ve vnitrobloku domů v Žižkově ulici.

O založení řeholního domu Kongregace bratří Nejsvětější Svátosti se zasloužil Václav Petr (1856 – 1901), který po složení řeholních slibů přijal řádové jméno Klement. V září roku 1888 koupil      v Žižkově ulici bývalou továrnu na lišty, kterou nechal přestavět na řádový dům s kaplí Panny Marie Lurdské. Kongregaci založil P. Václav Klement Petr (proto se jejím členům říká také petríni) společně s dalšími šesti bratry roku 1888, schválena byla roku 1891. Jde o jedinou ryze českou mužskou řeholní kongregaci, jejíž členové se v minulosti starali o chlapce z chudých venkovských rodin.

K modlitbám využívali bratři nejprve kapli se sochou Panny Marie Lurdské, která vznikla stavebními úpravami průjezdu domu. Členů kongregace postupně přibývalo, původní mateřinec kapacitou nedostačoval a v krátké době byl rozšířen o dva sousední domy.

Také původní malá kaple se ukázala jako nevyhovující, takže bratři brzy začali shromažďovat finanční prostředky na stavbu kostela, který měl být zasvěcen Panně Marii Růžencové. Základní kámen kostela byl položen v srpnu roku 1898 za účasti mnoha věřících. Stavba probíhala podle plánů českobudějovického stavitele Jakoba Stabernaka následující dva roky, slavnostně byl 7. října 1900 vysvěcen českobudějovickým biskupem Martinem Josefem Říhou.

Interiér kostela je vyzdoben v beuronském slohu podle návrhu benediktinů z pražského kláštera v Emauzích.

V klášteře žili bratři Nejsvětější Svátosti do roku 1950, kdy byla jejich činnost násilně ukončena  v rámci „akce K“ a mnozí z nich byli na řadu let uvězněni. Po roce 1989 se vrátili do Českých Budějovic, kde znovuotevřeli mateřinec a noviciát, působí ale také v Písku a Brně.

Oběd v restauraci Metropol

Po obědě procházka podél hradeb s výkladem o založení města a jeho nejstarší historii spojené s Přemyslem Otakarem II. s PhDr. Danielem Kovářem, ředitelem Státního okresního archivu v Českých Budějovicích.

České Budějovice byly založeny jako město královské v první polovině 60. let 13. století Přemyslem Otakarem II. V této souvislosti se samozřejmě začalo budovat i opevnění města. První městská hradba byla postavena snad již v poslední třetině 13. století. Výstavba hradeb byla ovšem věcí velmi nákladnou a hradební systém byl budován postupně v průběhu dalších století s podporou českých králů ve formě daňových úlev. Na konci 14. století byly hradby zpevněny věžemi. V té době se před hlavní hradbou nacházel ještě parkán, za nímž následovala nižší parkánová zeď se štěrbinovými střílnami. Vstoupit do města bylo možné třemi branami. Až do 17. století byly hradby zpevňovány. Od 18. století však už údržba byla zanedbávána, zdivo bylo rozebíráno na stavební materiál a v 19. století byly zbořeny i všechny tři vstupní brány.

Z dochovaných částí opevnění je velmi zajímavá hradební věž zvaná Železná panna. Je známá také pod starším názvem Spilhaybl – byla tak pojmenována podle purkmistra Georga Spilhaybla. Její současná podoba pochází z počátku 17. století, ale v jádru jde o gotickou stavbu z 60. let 15. století. V současné době je využita jako Muzeum Přemysla Otakara II., jež navštívíme. Nedaleko ní stojí polokruhová hradební bašta Otakarka, jejíž jméno naznačuje, že patří k nejstarším dochovaným částem městských hradeb; bašta je součástí původního gotického opevnění budovaného v poslední třetině 13. století/na počátku 14. století, později byla upravena. Rabenštejnská věž má v dolní části dochované jádro ze 14. století, v 15. století byla zvýšena. V současné době je využita ke kulturním účelům.

První den zakončíme prohlídkou Kendeho vily, která byla nedávno prohlášena nemovitou kulturní památkou.

V r. 1920 ji nechal postavit Viktor Konrad, ředitel důlního podniku v Poříčí. O tři roky později ji od něho získal židovský podnikatel Josef Kohn, který si nechal změnit příjmení na Kende. Tato významná židovská rodina byla za 2. světové války vyvražděna v nacistických koncentračních táborech. Přežil jen hudební skladatel – kvadruplegik Rudolf Kende, který je pochován na českobudějovickém židovském hřbitově. Je s podivem, že honosný interiér vily zůstal zachován, přestože nacisté ve vile zřídili sídlo bezpečnostní služby Sicherheitsdienst. Vilu v r. 2023 zakoupilo a ve spolupráci s neziskovou organizací Post Bellum zachránilo Město České Budějovice; my budeme jedni z prvních, kdo ji mohou navštívit.

Nocleh se snídaní v hotelu Dvořák**** na nám. Přemysla Otakara II.

Sobota 17. května

Dominikánský klášter – architektura kláštera, jeho dějiny a mobiliář - prohlídka s Ing. Jiřím Míchalem, odborným pracovníkem biskupství v Českých Budějovicích

Dominikánský klášter v Českých Budějovicích patří k nejzachovalejším klášterům, jenž jsou dochovány ve městech založených Přemyslem Otakarem II. Budován byl od 60. let 13. století současně s městem. První část presbytáře byla údajně vysvěcena již roku 1274, presbytář v současné podobě byl dostavěn kolem roku 1300; do poslední třetiny 14. století pokračovala výstavba křížové chodby, klášterní budovy byly dostavěny až na konci 15. století. Přestože klášter později prošel ještě barokními a novogotickými úpravami, je zachována jeho původní středověká dispozice a většina gotických prvků. Přes 600 let je v klášterním kostele uchováván obraz Panny Marie Klasové, která je ochránkyní a patronkou města. Po roce 1990 byl klášterní areál postupně restaurován. Mezi cenné objevy patří odkrytí monumentální nástěnné malby sv. Kryštofa v příčné lodi klášterního kostela z doby kolem poloviny 15. století, která je největším zobrazením tohoto světce v Čechách. Řada nástěnných maleb je dochována i v dalších částech klášterního kostela a v ambitech. Se znalcem kláštera si prohlédneme nejen klášterní kostel, ale také křížovou chodbu kolem rajského dvora se studniční kaplí s nástěnnými malbami.

Katedrála sv. Mikuláše – prohlídka s Ing. Jiřím Míchalem, odborným pracovníkem biskupství v Českých Budějovicích

Původně farní kostel sv. Mikuláše byl stejně jako dominikánský klášter stavěn od 60. let 13. století v souvislosti s výstavbou města. Na konci 13. století byl dokončen presbytář, ale stavba trojlodí včetně západního dvouvěžového průčelí pokračovala až do poloviny 14. století. V průběhu 16. století byl kostel přestavován. Pohromu nejen pro farní kostel, ale pro celé město, znamenal požár, který vypukl v červenci roku 1641. Z původně středověkého kostela zůstaly stát jen obvodové zdi. Následně kostel prošel barokní přestavbou, kterou vedl vlašský stavitel Francesco Canevale. Na úpravu západního průčelí dohlížel Ital Giacomo Antonio Maggi. Kostel tak získal podobu, která se s malými úpravami dochovala dodnes. Roku 1785 bylo v Českých Budějovicích zřízeno biskupství a kostel byl povýšen na biskupskou katedrálu.  V jižní boční lodi jsou uloženy ostatky druhého patrona města sv. Auraciána. Pro zájemce bude možnost vystoupat po 255 schodech na Černou věž, z níž je krásný výhled na celé historické jádro města a okolí.

Oběd v restauraci (bude upřesněno).

Po obědě se vydáme po stopách Josefa Dietricha a jeho soch a také vody nejen pitné – s panem Tomášem Hobizalem

Barokní sochař Josef Dietrich (1677 – 1753) přišel do Českých Budějovic roku 1710, krátce po svém vyučení u pražského sochaře Václava Matěje Jäckela. Se svojí ženou si pak zakoupil dům v Krajinské ulici a stal se členem tzv. velkého rajcechu sochařů, malířů, řemeslníků a dalších umělců. Jako městský sochař vytvořil spoustu- soch, které město krášlí dodnes. Na některých zakázkách spolupracoval s kameníkem Zachariášem Hornem. K jeho nejvýznamnějším dílům patří sochy pro Samsonovu kašnu na hlavním náměstí Přemysla Otakara II. v Českých Budějovicích nebo sochy na atice radnice tamtéž.

Pojďme si některé z jeho soch prohlédnout. Povíme si o barokní symbolice, zjistíme, kolik koní táhlo velkou mušli k Samsonově kašně, kolik dětí měl mistr Dietrich, kde původně stály sochy v okolí dominikánského kláštera a jiné zajímavosti z této doby.

Jihočeské muzeum

Komentovaná prohlídka Jihočeského muzea spojená s krátkou přednáškou o historii muzea.

Bylo založeno v roce 1877 jako jedno z nejstarších regionálních muzeí.

Večer:

19:00 – 20:00 hod.: Divadelní představení Osudová setkání Přemysla Otakara II. v prostoru středověkých krovů restaurace Solnice na Piaristickém náměstí.

MAREDIV – divadelní společnost pana Miroslava Mareše České Budějovice

Originální divadelní hra ze života pátého krále českého Přemysla Otakara II., kterého si pamatujeme pod přízviskem „železný a zlatý“. Přiblížíme Vám tohoto velkého krále i z jiného úhlu. Poutavou a nenásilnou formou Vám ukážeme, že prožíval radosti i trápení a nebyl jen státníkem, ale i obyčejným člověkem zmítaným emocemi a člověkem, který pro dobro své země musel obětovat soukromý život. Zjistíte, že před osmi stoletími prožívali lidé strasti života manželského podobně jako je tomu dnes. V průběhu hry uvidíte tři významné bitvy – tu u Kressenbrunnu, tu s jeho manželkou i tu s jeho milenkou, a seznámíte se se známými historickými postavami, jejichž setkání s Přemyslem bylo pro něj osudové v různých směrech jeho života.

Po divadelním představení možnost posezení s večeří v pivovarské restauraci Solnice.

Nový pivovar pojmenovaný podle pozdně gotické budovy zvané Solnice, jež byla vybudována v letech 1530 – 1531 jako městská obilní sýpka. Později budova fungovala jako sklad zbraní či munice, na počátku 19. století jako sklad soli – tedy solnice. Roku 2019 tu byla po celkové rekonstrukci otevřena restaurace. Pivo se vaří ve stejnojmenném pivovaru v nedaleké Hroznové ulici a do restaurace je dopravováno unikátním podzemním pivovodem. V Solnici jsou dochovány původní dřevěné konstrukce stropů a krovu.

Neděle, 18. května

Dopoledne se vypravíme po stopách Vojtěcha Lanny  -  s panem Tomášem Hobizalem

Vojtěch (Adalbert) Lanna patří mezi nejvýznamnější českobudějovické podnikatele a mecenáše. Narodil se 23. dubna 1805 v českobudějovické loděnici loďmistrovi Tadeáši Lannovi a jeho manželce Terezii. Tato rodina původem z Horního Rakouska se soustředila na lodní dopravu, zejména přepravu soli. V Českých Budějovicích se členové této rodiny usadili na počátku 18. století. Vojtěch Lanna byl roku 1829 jmenován ředitelstvím schwarzenberského panství loďmistrem a měl v pachtu obchod se solí po Vltavě. Kromě toho provozoval také vory s nákladem stavebního dřeva do Německa. Později mu bylo svěřeno splavnění Vltavy z Českých Budějovic do Prahy a také regulační práce na řekách Vltava a Labe. Až do roku 1847 měl v nájmu provoz koněspřežky. Podílel se na stavbě severozápadní dráhy. Upravoval koryto Labe pro paroplavbu. V letech 1847 – 1848 postavil řetězový most u Podolska na Vltavě, který je dnes možné vidět u Stádlece na Lužnici, kam byl později přenesen. Kromě toho působil rovněž jako mecenáš, podporoval např. zakládání škol nebo sirotčinců. Zemřel 15. ledna 1866 ve Vídni.

Osobnost jednoho z nejslavnějších budějovických rodáků Vojtěcha Lanny vám představí Tomáš Hobizal při procházce po místech spojených se životem velkého průkopníka průmyslového podnikání a štědrého mecenáše dobročinných ústavů. Navštívíme Lannovu vilu, ve které odpočíval, uvidíme jeho rodný domek i loděnici, odkud řídil prosperující podnik. Dobu, kdy byl nájemcem provozu koněspřežky, objevíme v zájezdním hostinci U zelné ratolesti.

Oběd v historickém zájezdním hostinci U Zelené ratolesti (dnes Kozlovna U Zelené ratolesti).

Po nebo před obědem se vydáme po stopách koněspřežky – s PhDr. Ivo Hajnem

Vybudování koněspřežné železnice České Budějovice – Linec v letech 1825 – 1832 mělo velký význam pro hospodářský růst města. Tuto významnou památku nám dodnes připomíná asi 40 objektů nacházejících se na území Českých Budějovic. Patří k nim např. budova zájezdního hostince U zelené ratolesti, kterou nechal postavit roku 1821 otec věhlasného Vojtěcha Lanny Tadeáš Lanna. Vojtěch Lanna nechal budovu po deseti letech přestavět, takže kromě hostince tu byla dílna na spřádání vlny, sklady zboží, byty pro kočí nebo hostinské místnosti. Vzhledem k tomu, že Vojtěch Lanna měl v letech 1835 – 1846 provoz koněspřežné železnice propachtován, zasadil se o prodloužení manipulační koleje až k hostinci U zelené ratolesti. Právě zde pak bylo zboží nakládáno na vozy nebo lodě a dopravováno do vnitrozemí. Zajímavá je také budova bývalého solného skladu, postavená po polovině 16. století, na kterou navazoval solní a celní úřad. Roku 1828 byl postaven strážní domek, který byl nedílnou součástí koněspřežné dráhy. V jeho okolí se původně nacházelo nákladové nádraží. Roku 1873 koupila nádraží Hardtmuthova továrna a domek prošel přestavbou. Roku 1977 při rozšiřování dnešní Mánesovy ulice byl domek o cca 10 metrů přesunut a poté zrekonstruován. V současné době slouží jako muzeum, do něhož se podíváme.

Na závěr se pak zastavíme u Lannova pomníku.

Hardtmuthova vila

Dnes proslavená firma Hardtmuth zahájila svoji činnost v Českých Budějovicích na podzim roku 1847. Dne 9. května následujícího roku získal majitel firmy Carl Hardtmuth (1804 – 1881) v Českých Budějovicích měšťanské právo. Jeho vnoučatům již nepostačovalo bydlení v rámci továrního areálu a rozhodli se pro stavbu vlastních vil. Mathilda von Hardtmuth (1864 – 1947), která se provdala za hraběte Oliviera Lamezan-Salins, si nechala v letech 1899 – 1900 postavit vilu v ulici U Zimního stadionu. Její bratr Franz II. von Hardtmuth (1870 – 1927) s manželkou Annou postavil o něco později – v letech 1911-1912 – v jejím sousedství svoji vilu dodnes označovanou jako vila Hardtmuthova. Autorem projektu novobarokní vily napodobující šlechtické zámky byl vídeňský architekt Arnold Goldberger. Nedílnou součást výzdoby vily tvoří plastiky, které jsou pravděpodobně dílem anglického sochaře Edwina Schopenhauera z nedaleké Dobré Vody. V původní podobě je dochován ústřední vstupní prostor, tedy schodišťová hala se schodištěm na ochoz a další reprezentativní prostory, jako např. hudební pokoj, kuřácký salon nebo jídelna.

V pozdním odpoledni odjezd autobusem do Prahy.

Pozn.: pořadí jednotlivých prohlídek může být z organizačních důvodů změněno