Zájezd do středověkého srdce Německa (Sasko-Anhaltsko a Dolní Sasko)

umění a architektura na dvorech císařů ottonské a sálské dynastie s Mgr. Janem Boučkem

Quedlinburg  -  Gernrode – Halberstadt -  Wernigerode – Goslar – Hildesheim -  Braunschweig –  Wolfenbüttel

čtvrtek 7. září:  PRAHA – QUEDLINBURG

6:00 odjezd z parkoviště na magistrále před starou budovou hlavního nádraží

QUEDLINBURG(památka UNESCO) – Quedlinburg je dodnes jedním z nejlépe zachovaných středověkých měst celé Evropy! Na ploše 90 ha historického centra se nachází více jak 2000 hrázděných domů, z nichž nejstarší pocházejí již ze 14. století.

Stiftskirche St. Servatius (památka UNESCO) – Kolegiátní kostel sv. Serváce je trojlodní románská bazilika při někdejším ženském klášteře založeném svatou Matyldou z Ringelheimu, manželkou krále Jindřicha Ptáčníka, který je v chrámu také pohřben.

Foto: Human Magazin/Czako Andras

Dómský poklad – množství uměleckých artefaktů v pokladnici dómu sv. Serváce dodnes svědčí o nádheře a velkoleposti císařské dvora za vlády dynastie Ottonů.  Kromě soch a deskových obrazů jsou vystavené především unikátní zlatnické práce, řezby ze slonoviny a středověké liturgické textilie. Mezi nimi vyniká figurálně zdobený slonovinový relikviář sv. Serváce z 9. století, relikviář Jindřicha I. nebo tzv. Samuhelův evangeliář,  zcela jedinečné památky karolínského umění.

St. Benedikti – dnešní podoba městského halového kostela pochází až z 15. století, poprvé připomínán je však už v roce 1173. V interiéru kostela se nachází množství převážně renesančního a barokního původního vybavení.

St. Nikolai – původně románský městský kostel přestavěný v gotickém stylu se zachovalým téměř intaktním středověkým a barokním vybavením.

Možnost návštěvy jediného muzea Lyonela Feiningera na světě!

Uvidíte zde největší světovou sbírku Feiningerových grafik, ale i akvarely, kresby a fotografie tohoto všestranného umělce. Feiningerův učitel a přítel ze školy Bauhausu v Dessau, advokát z Quedlinburgu Hermann Klumpp, zachránil v r. 1937 velkou část Feiningerova díla před nacisty v době, kdy se Lyonel Feininger musel vrátit do USA. Klumppova sbírka se v r. 1986 stala základem tohoto muzea. Ve sbírkách muzea jsou ale i díla dalších představitelů klasické moderny jako např. Lovise Corintha, Vasilije Kandinského, Paula Klee a Emila Noldeho.

Nocleh se snídaní v hotelu  v Quedlinburgu.

pátek 8. září:.  QUEDLINBURG – GERNRODE – HALBERSTADT – WERNIGERODE – GOSLAR

GERNRODE – Stiftskirche St. Cyriakus, kolegiátní kostel sv. Cyriaka ­– jedna z nejvýznamnějších památek ottonské architektury. Kostel spolu s přilehlým říšským opatstvím řeholních kanovnic založil v roce 959 markrabě Gero, aby jej už o dva roky později vzal pod svoji ochranu císař Otto I. Chrámová stavba si až do dnešní doby uchovala podobu z 10. století včetně původního vnitřní výzdoby, ke které patří i pohřební tumba markraběte Gera zdobená figurálním kamenným reliéfem s podobou zesnulého od některého z žáků Tilmana Riemenschneidera. Nejvýznamnějším dílem kamenosochařského umění je však Boží hrob s bohatou sochařskou a reliéfní výzdobou, který hrál klíčovou roli při pašijových hrách inscenovaných přímo v kostele.

HALBERSTADT ­- město vzniklo v návaznosti na biskupství, které tu založil císař Karel Veliký v roce 804. Přestože bylo město zčásti zničeno při bombardování na konci 2. světové války a v době NDR měla být zbylá část historického centra stržena, zachovalo se zde naštěstí několik gotických památek celoevropského významu.

Dóm – dnešní gotický chrám stojící na místě starší románské baziliky byl přímo inspirován severofrancouzskou katedrální architekturou (především katedrálou v Remeši). I přes rozsáhlá poškození, která chrám utrpěl během války, se v jeho interiéru zachovalo pozoruhodné množství původního vybavení. Kromě množství renesančních epitafů a bohatě zdobené kazatelny je to především románská křtitelnice a sochařská výzdoba nad křížením lodi.

Dómská pokladnice – katedrální poklad obsahující množství špičkových děl uměleckých řemesel patří k nejvýznamnějším svého druhu v Evropě. Najdeme zde předměty byzantské provenience, které získal biskup Konrád během 4. křížové výpravy, rozsáhlou sbírku liturgických středověkých textilií včetně pravděpodobně vůbec nejstarší tapisérie v Evropě nazývané Abraham s anděly z poloviny 12. století o délce více jak deseti metrů nebo relikviář sv. Karla Velikého ve tvaru poháru s císařovou bustou.

Foto: DZT / Francesco Carovillano

Liebfrauenkirche  – jeden ze tří hlavních kostelů města je jednou z mála dochovaných čtyřvěžových románských bazilik v Německu. Původně kolegiátní kostel ke cti Panny Marie založil v roce 1005 biskup Arnulf. Stěžejní památkou je výzdoba chórové přepážky s reliéfními figurami Krista a apoštolů z doby kolem roku 1200, kteří svojí životností a byzantinizujícím pojetím patří k vrcholným sochařským projevům své doby.

St. Martini ­–­ ­­založený pravděpodobně v 10. století a později přestavěný do podoby gotického halového kostela byl až na dvouvěžové průčelí zcela srovnán se zemí při bombardování na konci 2. světové války. Podařilo se však zachránit hlavní kusy původního vybavení chrámu, které se po jeho obnově vrátily na své místo. Jedná se především o monumentální barokní hlavní oltář z dílny Thiele Zimmermanna, renesanční kazatelnu s bohatou figurální výzdobou a především tzv. Gröningerské varhany o 59 rejstřících z konce 16. století, které jsou vrcholným dílem varhanáře Davida Becka a původně byly určeny pro dvorní kapli vévodů Braunschweig-Wolfenbüttel na zámku Gröningen.

Do města Goslar na severním okraji pohoří Harz můžeme buď projet z Gernrode národním parkem Harz anebo z Halberstadtu se zastávkou ve Wernigerode (v závislosti na počasí a přání účastníků).

WERNIGERODE - pohádkově krásné barevné městečko s mnoha hrázděnými domy a malebnými romantickými zákoutími na severním okraji pohoří Harz. Nad městem se tyčí novogotický  zámek Wernigerode.

Nocleh se snídaní v hotelu v Goslaru.

sobota 9. září:  GOSLAR – HILDESHEIM

GOSLAR (památka UNESCO) – město společně s falcí založenou Jindřichem II. v 11. století se záhy stalo jedním z hlavních center moci císařů sálské dynastie. Jen během 11. a 12. století tu proběhlo více jak 20 říšských sněmů a stovky pobytů římských císařů a králů. I po poklesu politického významu Goslaru ve 13. století zůstalo město čelním hospodářským a obchodním centrem středověké Říše římské. O někdejším významu a bohatství města dodnes svědčí nejen výstavní patricijské domy, ale i okázalé městské a cechovní stavby.

Digitphotos.de / Stefan Schiefer Photography

Císařská falc (památka UNESCO) – komplex rezidenčních a sakrálních staveb kolem císařské falce (paláce) patřil svého času k největším v Říši. Císařskému paláci s monumentálním sálem o délce 47 metrů s přiléhající patrovou kaplí sv. Ulricha hrozila v 19. století demolice. Z rozhodnutí císaře Viléma I. byl však zachráněn a zrestaurován v duchu dobového historismu. Kromě slavnostního sálu, jehož stěny zdobí monumentální obrazové výjevy z německých dějin, je dnes v paláci možné vidět originální císařský trůn z druhé poloviny 11. století. Jedná se o jediný ze dvou existujících trůn římských císařů (druhý je v Cáchách).

Foto: DZT / Francesco Carovillano

Domvorhalle  ­– předsíň někdejší kolegiátní baziliky sv. Šimona a Judy ­– portál předsíně s bohatou figurální výzdobou je jediným zachovaným zbytkem mohutné románské baziliky, která byla součástí císařského sídelního komplexu.

Goslauermuseum – v rámci expozice o dějinách města obsahující množství uměleckých a historických artefaktů tu je vystaveno několik zcela výjimečných památek: tzv. Goslarský evangeliář – manuskript z roku 1240 zdobený jedinečnými celostránkovými iluminacemi, a tzv. Krodův oltář – jediný existující kovový oltář z románského období.

Hned vedle městského muzea se v malebném domečku nachází miniaturní Muzeum cínových figurek.

Großes Heiliges Kreuz – budova špitálu Svatého kříže postavená v roce 1254 sloužila i jako městský sirotčinec a útulek pro poutníky. Areál středověkého špitálu je vůbec nejstarší zachovalou městskou stavbou v celém Německu.

Marktplatz /Tržiště

Marktkirche St. Cosmas und Damian – městský kostel poprvé zmiňovaný 1151 a postavený podle vzoru zbořeného kolegiátního kostela stojícího kdysi při císařské falci je pozoruhodný především díky devíti barevným vitrajím z počátku 13. století s výjevy ze života sv. Kosmy a Damiána.

Radnice ­– v patře arkádové radniční budovy se nachází tzv. Holdovací sál z počátku 16. století, klenot profánního interiérového umění pozdní gotiky. Stěny a strop sálu jsou obloženy deskovými obrazy, na kterých je střídavě zobrazeno jedenáct císařů a dvanáct Sibyl.

Kaiserworth – stavbu, která svojí impozantností zastiňuje i radnici, si na Tržišti koncem 15. století postavili jako cechovní sídlo městští obchodníci. Fasádu dodnes zdobí převážně barokní bohatá sochařská výzdoba.

Schuhhof – malebné náměstí obklopené honosnými hrázděnými domky je nejstarším náměstím v Goslaru. Svůj název nese podle ševců, kteří tu kdysi provozovali své řemeslo.

Siemenshaus – dům je jednou z největších a nejlépe zachovaných hrázděných staveb v Goslaru. V roce 1693 jej nechal postavit obchodník Hans Siemens, zakladatel věhlasné podnikatelské a průmyslnické rodiny.

A partnerským městem Goslaru je např. i Beroun.

HILDESHEIM- biskupství založené již roku 815 císařem Ludvíkem Pobožným. Ve 13. století se někdejší osada kolem románského dómu rozrostla tak, že se Hildesheim stal jedním z největších měst severního Německa. Přestože bylo množství románských památek, z nichž je několik zapsaných na seznam UNESCO, těžce poničeno bombardováním na konci 2. světové války, zachovalo si město po citlivé poválečné rekonstrukci svůj středověký ráz.

Foto: Dommuseum Hildesheim/Florian Monheim

Marktplatz – jedno ze tří obchodních center středověkého města obklopené okázalými hrázděnými budovami někdejších cechů svědčí dodnes o moci a bohatství městského patriciátu (Knochenhaueramtshaus, Bäckeramtshaus, Wollenwebergildehaus Wedekindhaus Lüntzelhaus Rathaus, Tempelhaus, Stadtschänke atd.)

St. Andreaskirche - románská bazilika z 11. století, kolem kterého záhy vyrostlo další významné městské tržiště, byla od 14. století přestavována v duchu internacionální a pozdní gotiky. Za reformace se jako první městský chrám přihlásil k učení Martina Luthera. Ačkoliv byl kostel téměř zničen bombardováním na konci války, podařilo se jej obnovit s maximální věrností včetně nejvyšší kostelní věže v Dolním Sasku (114,5 m).

St. Michaeliskirche (památka UNESCO) –  bazilika sv. Archanděla Michaela je společně s dómem zcela výjimečnou ukázkou předrománské architektury z období vlády dynastie Ottonů. Téměř 70 metrů dlouhou baziliku s dvěma chóry a transepty založil sv. Bernward, biskup z Hildelsheimu, v roce 1010 jako opatský chrám benediktinského kláštera. V interiéru se dodnes zachovala perla zaalpského středověkého malířství: malovaný, téměř 30 m dlouhý strop z počátku 13. století zobrazující biblický strom Jesse (rodokmen Krista).

Foto: Lookphotos/Günther Bayerl

Domkirche St. Mariä Himmelfahrt – dóm Nanebevzetí Panny Marie (památka UNESCO). Biskupský dóm je i přes svůj tragický osud ve 20. století stále jednou z nejvýznamnějších památek předrománské a raně románské architektury. Stavbu trojlodní baziliky s mohutným westwerkem  zahájil biskup Altfrid už v roce 872. Až do 14. století byl dóm postupně upravován v gotickém duchu. Po náletu na město v březnu 1945 byl těžce poškozen, následně v 50. letech jen náznakově dostavěn. Komplexní památková rekonstrukce dómu za využití středověkých technologických postupů, která proběhla mezi roky 2010 – 2014, vrátila stavbě její někdejší monumentální románsko-gotickou podobu. Hlavním pokladem dómu jsou originální tepaná vrata objednaná biskupem Bernwardem v roce 1015, mistrovská památka tzv. ottonské renesance. Po východní apsidě chrámu se pne symbol města tzv. tisíciletá růže, které je nejstarší známou stále rostoucí růží na světě.

Diecézní muzeum (památka UNESCO) – světově prestižní katedrální sbírka obsahuje především umělecké poklady z doby biskupa Bernwarda (poč. 11. století): relikviář sv. Epifana, Velký relikviářový kříž sv. Bernwarda, Ringelheimský krucifix (relikviářový korpus Ukřižovaného, jedna z nejstarších sochařských památek svého druhu evropského středověku) nebo tzv. Mariánský relikviář spojený s legendou o založení biskupství císařem Ludvíkem Pobožným v místech, kde nalezl keř růží (dnešní „tisíciletá růže“).

Basilika St. Godehard – někdejší klášterní kostel postavený ve 12. století je nejlépe zachovanou sakrální památkou města, která si téměř beze změn uchovala nejen svoji románskou podobu, ale unikla i bombardování na konci války.

Keßlerstraße  – jedna z nejlépe zachovaných historických ulic s množstvím pitoreskních hrázděných domů z 16. století, kterým se vyhnulo bombardování na konci války.

Nocleh se snídaní v hotelu v Hildesheimu.

neděle 10. září: HILDESHEIM – BRAUNSCHWEIG – WOLFENBUTTEL – PRAHA

BRAUNSCHWEIG - mocné a bohaté obchodní centrum středověkého Německa založené už v 9. století vděčí za svůj rozmach především vévodovi Jindřichu Lvu z rodu Welfů. Ve 13. století se Braunschweig stal členem hanzy a zároveň hlavní městem knížectví.

Burgplatz

Domkirche St. Blasii – dóm sv. Blažeje– původní románskou, později gotizovanou baziliku nechal postavit ve 12. století vévoda Jindřich Lev. V interiéru se zachovala rozsáhlá nástěnná výzdoba ze 13. století. Krypta dómu je významným pohřebištěm mocné dynastie Welfů. Poslední odpočinek tu nalezl i vévoda Jindřich Lev.

Foto: Braunschweig Stadtmarketing GmbH

Burg Dankwarderode – původně opevněná falc  vévody Jindřicha Lva v sousedství dómu. V souvislosti s postupným rozšiřováním městské zástavby však ztratila svoji obranou funkci. V 15. století její roli vévodské rezidence převzal zámek ve Wolfenbüttelu. Dnes je zde umístěná expozice středověkého umění Muzea Herzog Anton Ulrich. Kromě části legendárního tzv. welfského pokladu je tu vystavován i originál bronzové sochy Brunšvického lva z roku 1166, jedné z nejvýznamnějších středověkých plastik Zaalpí, která snad inspirovala i českou pověst o Bruncvíkovi.

Foto: Braunschweig Stadtmarketing GmbH

Altstadtmarkt – hlavní městské náměstí a středověké tržiště plní svoji funkci už více než 700 let. Někdejší slávu a bohatství Braunschweigu tu dodnes připomíná řada okázale pojatých městských staveb.

Foto: Braunschweig Stadtmarketing GmbH

Altstadtrathaus – budova  pocházející ze 13. století je jednou z nevýznamnějších středověkých radnic Německa. Radniční balkón zdobí sochy ottonských císařů a vévodů z rodu Welfů z dílny sochaře Hanse Hesse mladšího.

Gewandhaus – dům cechu krejčích původně ze 14. století, kdy sloužil jako obchodní centrum a skladiště, je díky úpravám realizovaným v 16. století významnou renezanční památkou města.

Martinikirche  – původně románský městský kostel z konce 12. století plnil funkci hlavního farního chrámu starého města. Ve 13. století byl upraven do podoby gotického halového kostela.

Magniviertel – jedna z nejstarších čtvrtí Braunschweigu s množstvím hrázděných domů, kaváren a obchůdků situovaná kolem kostela sv. Magna.

Vévodský palác – klasicistní rezidence brunšvických vévodů přestavěná v 19. století architektem Carlem Ottmerem. Budova byla těžce poničená při bombardování na konci 2. světové války, a proto musela být v 60. letech stržena. V roce 2006 bylo znovu postaveno alespoň průčelí někdejšího paláce. Zbytek budovy slouží jako nákupní centrum.

Magnikirche –  poprvé zmiňován k roku 1031, později byl přestavěn do podoby gotického halového kostela.

Herzog Anton Ulrich Museum – Museum uchovává jednu z nejprestižnějších uměleckých sbírek v celém Německu. Kromě antik a užitého umění se muzeum pyšní sbírkou starých mistrů, ve které jsou zastoupená díla Vermeera, Rembrandta, Rubense, Giorgioneho, Palmy Vecchio, Veroneseho  nebo ​​Bouchera.

WOLFENBÜTTEL – někdejší osada založená v 10. století na významné kupecké stezce při brodu přes řeku Oker se v 15. století stala hlavním rezidenčním městem brunšvicko-wolfenbüttelských knížat. Po ničivé šmalkaldské válce v 16. století bylo město renesančně přestavěno a protknutou systémem vodních kanálů, díky nimž je dodnes označováno jako Malé Benátky. V knížecích službách tu působily takové osobnosti jako skladatel Michael Praetorius, filosof Gottfried W. Leibnitz a především vůdčí básník a dramatik německého osvícenství Gotthold E. Lessing. Díky tomu, že město bylo za 2. světové války jen nepatrně poškozeno, může se pyšnit jednou z největších koncentrací hrázděné architektury v celém Německu.

Foto: TMN / CHRISTIAN BIERWAGEN

Schloss Wolfenbüttel – původně vodní hrad je dnes druhým největším zámkem v Dolním Sasku. Od 15. století, kdy byl renesančně přestavěn, až do poloviny 18. století sloužil jako hlavní rezidence Brunšvicko-wolfenbüttelského knížectví. V rámci zámeckého muzea jsou zpřístupněny reprezentativní barokní sály i soukromé  knížecí pokoje.

Lessinghaus  – Vilu ve stylu pozdního francouzského baroka obýval od r. 1777 až do své smrti knížecí bibliotékář a především významný dramatik Gotthold E. Lessing.

Knihovna vévody Augusta (bohužel je t.č. kvůli rekonstrukci nepřístupná) –  knihovna založená v 16. století vévody brunšvicko-lüneburskými se už o sto let později na čas stala vůbec největší knihovnou severně od Alp. Dnes knihovna uchovává mimo jiné téměř 12 tisíc manuskriptů včetně množství bohemik. Mezi ně patří také iluminovaný Wolfenbüttelský kodex (před 1006) objednaný českou kněžnou Emou, manželkou knížete Boleslava II, který obsahuje tzv. Gumpoldovu legendu o životě a umučení sv. Václava.

Marienkirche – hlavní městský halový kostel postavený na počátku 17. století architektem Paulem Franckem v sobě kombinuje renesanční a záměrně gotizujícími prvky.

St. Trinitas Kirche – kostel se řadí k nejpozoruhodnějším barokním stavbám celého Německa. Stojí na místě někdejší Císařské brány, jejíž části architekt Hermann Korb začlenil přímo do chrámové stavby. Kvůli finanční úspoře má budova kamenné pouze obvodové zdi, zatímco monumentální interiér, jakkoliv evokuje dojem mramoru, je celý ze dřeva včetně dvoupatrových tribun a mohutných nosných sloupů.

V 17 hodin odjezd do Prahy. Návrat do 23 hodin.

Pořadí jednotlivých prohlídek může být změněno.